KOPŘIVA DVOUDOMÁ

Kopřiva dvoudomá, neboli Urtica dioica, z čeledi kopřivovité (Urticaceae), je známou bylinkou zejména pro svoje detoxikační působení. Proslulý bylinář Mathioli napsal o kopřivě následující: „Kopřivy jsou tak obyčejné, že je můžeme poznati a ucítiti pouhým dotekem i po tmě a v noci, pročež není zapotřebí, abychom je obšírně popisovali.“ Přestože kopřiva nemá nějaké výrazné, krásně barevné květy, bývá první bylinou, kterou se dětí naučí v přírodě rozpoznat, protože se o ni spálí. Lodyha i listy jsou totiž pokryty dutými chlupy, které se při doteku ulomí, a na kůži se dostane tekutina, která způsobí pocit pálení a také zarudnutí. Obsahuje zejména histamin, acetylcholin a serotonin.

Oblíbená je především mladá kopřiva, která se sbírá jako jedna z prvních bylinek brzy na jaře. Spolu s pampeliškou patří mezi tzv. jarní zeleniny, protože už malé množství jarních výhonků těchto rostlin dodá tělu více prospěšných látek, než sebelepší kupovaná zelenina. Kopřiva může dorůstat až dvou metrů, kvete žlutozelenými květenstvími v období června až října.

Kopřiva se vyskytuje v lesích, na zaplevelených plochách, podél cest, v rumištích. Kromě oblasti tropů ji nalezneme téměř na celém světě, nejrozšířenější je v mírném pásu severní polokoule. V České republice ji najdeme i v těch nejvyšších polohách – například na Sněžce. Obvykle sbíráme list nebo nať. Někdy využíváme i oddenek či květ kopřivy. Sběr listů a natí provádíme za slunného dne, nejlépe po poledni. Obsah látek je nejvyšší od brzkého jara do května. Dáváme si pozor na místo sběru, nikdy nesbíráme na místě, kde se vyskytují kulturní plodiny – zde kopřivy obsahují velké množství dusičnanů. Sušíme ve stínu, co možná nejrychleji. Teplota by neměla přesáhnout 50°C.

Lidové názvy kopřivy jsou velmi kontroverzní. Jedna skupina lidí jí přezdívá nezmar pálivý, jiní ji nazývají královnou léčivých bylin. Latinský název urtica odvozujeme od „uro“, což znamená pálit. Dioica pochází z řečtiny a znamená dvoudomá. Laicky by se dalo říct, že žije ve dvou domech, protože rozeznáváme rostliny samčí a samičí.

Na to, jakým je kopřiva zázrakem, poukazuje i švýcarský kněz Kunzle ve svých spisech. Hovoří o to, že kopřiva by byla již dávno vyhlazena, kdyby se nechránila svojí pálivostí. Hmyz a zvěř byly by se postaraly o její zmizení. Podle Aviceny ji lze přisoudit vlastnosti horké a suché – jejichž spojením vzniká živel ohně. Zajímavý je pohled z hlediska astrologie, která přirovnává planetární symbolikou kopřivu k Marsu, například svým radikálním pojetím obrany, vysokým obsahem železa, střízlivou stavbou těla, nepoddajnou vláknitou lodyhou s výstražně ozubenými listy a sklonem obsadit co největší území. Její vliv na unavený lidský organismus přiřazuje kopřivě podstatu bojovníka, který má síly a houževnatosti na rozdávání.

Z obsahových látek je kopřiva bohatá na chlorofyl, hořčík, železo, karotenoidy, flavonoidy, fenolkarbonové kyseliny – například kyselinu caffeoyljablečnou, scopolenin a β-sitosterol, dále aminy, sacharidy, vitamíny, aminokyseliny, třísloviny a kyselinu šťavelovou. V kořenech se nachází lignany, ceramidy, β-sitosterol a glykosidy sitosterolu, lectin.

List a nať kopřivy vykazují močopudné a protizánětlivé účinky. Využívají se zejména k proplachovací léčbě močovodů napadených zánětlivým onemocněním, k prevenci i léčbě močových kamenů a podpůrně při revmatických potížích. Účinnou látkou je v tomto případě pravděpodobně kyselina ceffaoyljablečná, zcela jistě se to ovšem neví. Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň účinkuje proti chudokrevnosti, dále působí také jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivu také používáme jako kardiotonikum a antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín).

Další účinek je působení proti průjmům, jako antivirotikum (zejména proti virům chřipky), podpora činnosti slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů. Užívá se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka.

V lidovém léčitelství se cení i zevní použití kopřivy, například alkoholové výtažky k natírání při revmatických obtížích. V minulosti bylo známé mrskání čerstvými rostlinami proti revmatismu a ústřelu. Babičky možná i dnes říkají brečícím dětem, které se spálí o kopřivu: „Nebreč, aspoň nedostaneš revma.“ Oblíbené jsou i vodičky či šampony na vlasy proti lupům a na mastné vlasy.

Při alergiích doporučuje Maria Treben pití čaje z kopřiv. Moderním prostředkem pomáhajícím při senné rýmě jsou mrazem sušené kapsle z kopřivy. Ale pozor, čerstvá rostlina může alergizovat také. Myslete na to zejména při mixování tzv. vitamínové bomby zasyrova. Také mějte na paměti to, že čaj z kopřivy by se neměl užívat déle než 14 dní, protože působí jako kartáč na ledviny, jelikož je to velmi silně účinná bylina.

Kořeny kopřivy a výtažky z nich si získaly pozornost až teprve v posledních letech. Využívají se zejména při nezhoubné hyperplasii prostaty. Zmírňuje potíže vyvolané zvětšením prostaty, na samotné zvětšení vliv nemá. Nebyla však zodpovězena otázky účinných látek. Vedou se spory o zásahu do hormonální látkové výměny, o protizánětlivých a imunostimulačních faktorech ovlivňovaných steroly a lectinem.

KOPŘIVOVÝ VÝLUH NA VLASY: Osm až deset vrchovatých hrstí čerstvé nebo sušené kopřivy dáme do pěti litrů studené vody a pomalu zahřejeme k varu. Necháme ještě pět minut vyluhovat, poté scedíme a používáme na vlasovou pokožku. Vlasy jsou ozdraveny, hebké a lesklé.

Autorka článku: Tereza Březinová