SMIL ITALSKÝ

Smil italský neboli (Helichrystum italicum) je ne zcela známá bylinka z čeledi hvězdicovité (Asteraceae). Pokud zrovna nekvete, připomíná svými listy něco mezi levandulí a rozmarýnem. Je to stálezelený polokeř, dorůstá výšky až 60 cm. Kvete od léta do podzimu krásnými žlutými kvítky.

Přesto, že druhové jméno smilu je italský, pochází paradoxně z Turecka. Roste i v dalších částech Asie, běžný je také v Malajsii a v celém středomoří. Někdy se vyskytuje též v Africe.

Nejraději má suchá, slunečná místa s písčitou půdou, která by měla být dobře propustná. Nevadí mu ani kyselejší půdy. Pokud jej budeme vysazovat na záhon nebo do skalky, vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být alespoň 30 cm. Někdy se doporučuje smil pěstovat raději v květináčích, abychom ho mohli na zimu schovat před mrazem. Odolá totiž teplotám do -10°C, ale poté promrzají i kořeny a rostlina odumírá. Pří mírnějších zimě postačí rostlinky na záhoně přikrýt.

Zálivku vyžaduje smil pravidelnou, ale mírnou, je totiž velmi háklivý na přemokření, v takovém případě jej totiž napadá plíseň šedá. Pokud budeme chtít smil množit, máme na výběr z celé škály možností – ať už to je pěstování ze semínek, stonkové řízky nebo dělení trsů. Květy i listy sbíráme nejlépe za slunečného dne, sušíme kvůli obsahu silic při teplotě nepřesahující 35°C.

ZAJÍMAVOST: Smil italský velmi nechutná vysoké zvěři, pokud tedy máme neoplocenou zahradu a ohraničíme ji rostlinkami smilu, můžeme tím ochránit ostatní rostliny před ožíráním.

Botanický název Helichrystum pochází z řečtiny a vznikl spojením slov helios (slunce) a chrysos (zlatý) a vztahuje se ke zbarvení květů. Lidově se označuje také jako italská slaměnka nebo nesmrtelka. Nesmrtelka proto, že si po usušení zachovává stále stejné barvy. Další pojmenování smilu se odvíjí od jeho vůně – říká se mu kari nebo maggi, to jej předurčilo pro hojné využití v kuchyni. Nejaromatičtější je po dešti.

Pro svůj keříkovitý vzhled podobný levanduli a krásné žluté květy se smil využívá především jako dekorativní rostlina na skalkách či jako ohraničení chodníků. Dále se využívá usušená k výrobě dekorací ze slaměnek. Má ovšem i praktické využití – usušené svazečky se vkládají do šatníků, kde odpuzují moly. Dalším z mnoha možností je používání smilu v kuchyni. Celoročně lze přidávat čerstvé či usušené lístky do řady pokrmů. Oblíbený je zejména do polévek místo maggi. Provoní také rýži či brambory. Má podobně hořkou chuť jako pelyněk nebo šalvěj.

Z obsahových látek se ve smilu vyskytují především silice (pineny, eugenol, geraniol), dále hořčiny a flavonoidy.

Někdy se opomíná používání smilu k léčení, což je velká škoda. Vnitřně se využívá proti křečím zejména při menstruačních obtížích. Pro svůj obsah hořčin podporuje tvorbu žluči, stimuluje činnost jater. Dále také uklidňuje při migrénách a neuralgiích. Čaj ze smilu se doporučuje i na odhlenění při kašli.

Důležitý je zevní účinek antibakteriální, fungicidní, protizánětlivý při artritidě a revmatismu, hojivý na hematomy, popáleniny a jizvy. Zklidňuje i rozpraskanou kůži.

Používá se také při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných zejména při únavě, nespavosti a stresu. Regenerační účinky olejů obsažených v květech smilu našly své využití v kosmetice. Květy pomáhají proti volným radikálům i tvorbě vrásek. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů, který prý pomohl zregenerovat tělo i ducha už antickému hrdinovi Odysseovi.

V produktech Douces Angevines nalezneme smil ve fluidu Flamenca, určeném na suchou a citlivou pleť – zlepší mikrocirkulaci pokožky, zabraňuje vzniku červených skvrn.  Helichrysum nechybí ani v božské řadě na zralou pleť. Pro jeho působení proti stárnutí a silný regenerační účinek, jej najdeme v božské péči na oči a rty Lia a nočním fluidu Magnifica.

Autorka článku: Tereza Březinová