TŘEZALKA TEČKOVANÁ

Třezalka tečkovaná, latinsky Hypericum perforatum, je velmi známá bylina z čeledi třezalkovité (Hypericaceae). Květy jsou žluté s černými tečkami na okrajích korunních lístků.

Vyskytuje se na suchých okrajích cest, pastvin a křovin. Pro svůj růst vyžaduje slunné stanoviště. Najdeme ji jak v Evropě, tak i v Asii. Na mnoha místech se cíleně pěstuje, například v Maďarsku. Sbírá se nať (Hyperici herba) nebo pouze květ (Hyperici flos). Podle lidových tradic by měl sběr probíhat za noci svatého Jana, což je 24. června. Svit měsíce prý znásobuje léčivé účinky. Stříháme asi 15-30 cm natě, svážeme do malých snopců a sušíme zavěšené na vzdušném místě. Správně usušenou bylinu poznáme tak, že květy jsou stále žluté.

Mezi rozšířené lidové názvy třezalky patří svatojánská bylina, děravec, postřelenec, krevníček, zvoneček sv. Jana, krev sv. Jana nebo kořen Matky Boží. Děti třezalku s oblibou nazývají sluníčková květina, díky jejímu žlutému zbarvení. V anglicky mluvících zemích se třezalka označuje názvem St John’s wort.

Podle známé legendy je spousta lidových názvů odvozených od jména mučedníka Jana Křtitele. Podle legendy při jeho popravě krev stékala na žluté třezalkové květy, proto když dnes rozřízneme rostlinku, vytéká z ní červená šťáva.

Výroba třezalkového oleje. Douces Angevines. Anjou. Francie.

Třezalku používali lidé již ve starověku. Řekové a Římané věřili, že třezalka zahání zlé duchy a proto svazek rostlinky věšeli nad domácí oltář. Rostlinkou třezalky také zaháněli bouřku a oheň. Dioscorides (40-90 n. l.), řecký lékař, lékárník a botanik, uvádí použití třezalky na léčbu popálenin a ischiasu. Nejstarší dochovaný lékopis světa, Loršský lékopis, hovoří o třezalce jako o bylině proti melancholii. Od středověku se používá na léčbu ran. Na přelomu středověku a novověku si našla třezalka využití jako hlavní bylina určená na vymítání ďábla, proto ji lidé nazývali fuga daemonum, neboli útěk démonů. Podle lidových tradic děvčata vila věnce z třezalkových natí, které poté používala jako jánské koruny při zapalování ohňů o svatojánské noci. Nezadané dívky házely třezalkové rostlinky do vody a podle toho, jak se květ rozvil, zjišťovaly, zda se příští rok vdají. V Rakousku se třezalka vkládala mezi dva krajíce chleba, které se daly sníst dobytku, což zajistilo, aby se zvířatům vyhýbaly choroby.

Třezalka obsahuje zejména hypericin a pseudohypericin (naftodiantrony), hyperfonin (derivát floroglucinu), flavonoidy jako rutin a hyperin, biflavony (biapigenin a amentoflavon), oligomerní prokyanidiny a další katechinové třísloviny, malé množství silic.

Již Paracelsus (1493-1541) nazýval třezalku nejlepším rostlinným lékem světa. V tradiční čínské medicíně se třezalka používá při akutní hepatitidě, zánětu slepého střeva a při uštknutí hadem.

Třezalka je nervinum, diuretikum, cholagogum a mírné antiseptikum. Působí také proti virům (zejména herpes simpex a cytomegalovirus) a také proti bakteriím a plísním. Užívá se při onemocnění žlučníku a jater, pří zánětech žil, močových cest, při různých gynekologických zánětech a na podporu léčby Bechtěrevovy choroby a roztroušené sklerózy.

Nejvýznamnější účinek má třezalka na nervovou soustavu, a to jako antidepresivum – způsobuje inhibici monoaminooxidázy, která odbourává serotonin a dopamin, čímž se zvýší jejich koncentrace. Sezónně lze třezalku užívat na zimní chmury a jarní únavu. Také působí na zranění nervů a dalších nervových obtížích, při zranění po úderech i při následcích namožení svalů ze zdvihání.

Zevně se používá na ošetření ran, popálenin, pohmožděnin, kožních vředů a plísní. Připravuje se z ní i kloktadlo. V lidovém léčitelství nachází uplatnění i v léčbě revmatismu. Výborně působí i proti průjmu.

Hypericiny mají fotosenzibilizující účinky, což znamená, že by se neměla třezalka užívat tehdy, chytáme-li se slunit, i přesto, že nežádoucí reakce byla zaznamenána pouze u malého procenta osob. Dalším nežádoucím účinkem je zeslabení účinku některých léků (warfarin, hormonální antikoncepce), jelikož zrychluje biotransformaci působením na cytochrom P450 – biotransformační enzym celé řady léčiv.

TIP: Janův olej – Květy naplníme sklenici až po hrdlo a zalejeme jemným olejem (olivovým, lněným). Umístíme na slunné místo a denně mícháme. Po sedmi dnech scedíme přes plátno a rozlejeme do tmavých lahviček. Takto připravený olej vydrží asi 2 roky. Používáme zevně na namožené svaly, rány, popáleniny…

Třezalka pro své blahodárné účinky nemůže chybět ani v produktech Douces Angevines. Bylinkářky ji sbírají ve volné přírodě v Anjou. Třezalkový macerát je významnou součástí odličovacího fluida Fantômette, kde zaručuje perfektní odlíčení. Třezalku najdeme ve fluidu Baume de Satin, který je určen na péči o ruce, zejména tehdy jsou-li zatěžovány chladným počasím, vodou nebo vysušovány dalšími vlivy. Působí blahodárně na suché ruce a posiluje i nehty. Je také složkou fluida Acrobate, který působí při svalové námaze, zde napomáhá svalové regeneraci a mírní bolest. Jedním z významných účinků třezalky je také regenerace pokožky po slunění, štípnutí hmyzem nebo holení, proto ji nacházíme i ve fluidu po opalování Après le Soleil, který zklidní napraví pokožku vystavenou slunci.